Tehdy jsem se utvrdila v tom, že si žiju velmi dobře a vůči lidem v Africe mám velký dluh.
Salématou - pár slov o adopci paní Pavly - let,
1. Proč jste zvolila ke spolupráci právě organizaci Wontanara, o.p.s.?
Když jsem začínala s adopcí, Wontanara byla ještě pod jiným názvem: Nový humanismus. Nijak jsem si organizaci neprověřovala, protože působila důvěryhodně a já už jsem rychle chtěla nějak Africe pomoci. Už jako dítě mě zajímalo vše o Africe, hltala jsem všechny dostupné knihy a dokumentární i jiné filmy. Největší dojem na mě udělala kniha „Rubikon afrických dívek“, ani neznám autora. Bylo to jejich těžkém životě, o tradicích, kdy život ženy je bezcenný, o obřízce, atd. Tehdy jsem se utvrdila v tom, že si žiju velmi dobře a vůči lidem v Africe mám velký dluh. To bylo někdy na počátku osmdesátých let. Tenkrát nebyly možnosti adoptovat, či jinak přispívat. Přesto jsem to stále držela v hlavě a když se naskytla příležitost, nebylo proč váhat.
2. Je pro vás důvěryhodná poté, co jste započali spolupráci?
Naprosto.
3. Jaký byl váš prvotní dojem z příchozích materiálů od dítěte?
Měla jsem velkou radost.
4. Zažila jste v rámci programu adopce nějaký „silný“ moment?
Silný moment prožívám vždy, když dostanu materiály od dcery (nyní už od druhé). Nebo když mají děti vánoční přání moskytiéru nebo pytel rýže. Tak si představuji, jak tady v Čechách dostane nějaké dítě k vánocům pytel rýže ….
5. Lišily se Vaše představy o adopci od reality?
Možná trochu, myslela jsem, že bude větší kontakt s dítětem a jeho rodinou, ale s dnešním pohledem na různé kultury si myslím, že takto je to správně.
6. Vzkázala byste něco potenciálním adoptivním rodičům?
Nebojte se toho. Je to velká pomoc pro Afriku a pěkný pocit pro Vás.
7. Jak jste spokojená s organizací a jejím fungováním?
Velmi.
8. Chcete-li něco připsat… Jsem ráda, že mám možnost přispět. Peníze bych stejně utratila za věci, které nepotřebuji a takhle jsou alespoň správně využité. A navíc to celé má pro mě přidanou hodnotu. Z mého syna, který je u spolupráce s Wontanarou od začátku, není rozmazlený sobec, ale člověk schopný soucitu s druhými. Takže když se ohlédnu, povedly se mi tři děti: můj syn a moje dvě dcery Salématou a Aicha.