Děkuju Africe za pořádnou dávku pokory, kterou mi píchla přímo do srdce.

Ahoj mamky a taťkové i ostatní „příbuzní“ afrických dětí,

tak jsem si myslela, že na to budu připravená. Říkala jsem si, že přeci jen už jsem pár podobných zemí viděla a z pobytu s „děckama z děcáků“ jsem zvyklá na hodně silné příběhy.

Myslela jsem si, že jsem připravená, dokud jsem neviděla hrát si polonahá bosá batolata v loužích oleje s pneumatikou. Čtyřletou holčičku nesoucí na zádech svého tříměsíčního bratra, prodávajíc z košíku na hlavě banány, aby si mohla koupit své jediné denní jídlo – trochu rýže. Děti i dospělé po obrně plazící se v jakési žumposkládce, jakýkoli odpadní,  většinou i kanalizační systém totiž neexistuje.

Nebyla jsem připravená ani na to, že se na mě budou téměř všichni usmívat a chtít vědět, jak se mám. Ale já Vám nepíšu, abych se vyznala ze svých pocitů z návštěvy jedné z nejchudších zemí světa.

Přijela jsem do africké Guiney nejen jako jeden z Vás  - jako adoptivní rodič podívat se na „svoji“ holčičku (a že jsem na ni pyšná!!). Přijela jsem také proto, abych zjistila, můžu-li skrze americkou neziskovku Slunečnice podpořit další vzdělávací projekty. A dopadlo to dobře. Slunečnice bude součástí projektu výstavby a provozu nové školy ve vesničce Menyi u Kindie. Místní lidé si ji začali stavět sami, dobrovolně, a o to je to cennější. A tak za organizační pomoci Wontanary a finanční podpory Sunflower Foundation se několik desítek a v budoucnu i stovek dětí naučí, že všichni můžeme ovlivnit svět, ve kterém žijeme. Na to stačí touha a víra. A na to jak – vzdělání.

Děkuju Vám, že jste součástí tohohle skvělého projektu  a děkuju i vám, Táňo i Evčo, že jste mě vzali mezi sebe.

A děkuju Africe za pořádnou dávku pokory, kterou mi píchla přímo do srdce.

Zdravím

Helena Houdová