Eva z Hané milovala Afriku od dětství. Kontinent jí učaroval natolik, že adoptovala na dálku dvě děti a rozjela se za nimi.

Eva OBOŘILOVÁ z Ivanovic na Hané milovala Afriku od dětství. Kontinent jí učaroval natolik, že na dálku adoptovala dvě děti z Guineje, za kterými se nakonec i rozjela. Setkala se tam dokonce s Helenou Houdovou, která do země přijela za stejným cílem.

O jedno kafe míň

„Už jako malá holka jsem chtěla jet do Afriky pomáhat dětem jako lékařka. Bohužel to nevyšlo, nakonec jsem vystudovala biologii. Ale sen o Africe a pomoci místním mi zůstal. Proto jsem na dálku adoptovala osmiletého kluka ze západoafrické Guineje,“ vypráví. V roce 2002 byla pozvána na setkání adoptivních rodičů do Prahy, kde se dozvěděla, že hledají dobrovolníky, kteří by se zapojili do projektů pomoci dětem žijícím v chudobě. „Ono to zní pateticky, ale ti malí opravdu pomoc potřebují. V Guineji jsou chudí rodiče nuceni rozmýšlet, jestli koupit pytel rýže nebo zaplatit školné, školní uniformu a učební pomůcky. Proto je adopce na dálku založena na finančním příspěvku. Zhruba za 6 tisíc korun, které pošlete, může dítě chodit celý rok do školy. Co to pro mě znamenalo? Že jsem si odepřela jedno kafe denně,“ říká Eva Obořilová.

V roce 2004 ještě adoptovala osmiletou holčičku Mariamu Camaru a stala se koordinátorkou adopce, tzv. mostu pomoci mezi Evropou a chudými zeměmi světa. Také se rozhodla, že se do Afriky za svými dětmi podívá. „Na cestu jsem si musela našetřit, naučit se francouzsky, protože anglicky se tam nedomluvíte. Na to, co tam zažijete, se ale nikdy nemůžete připravit. Afrika vám sama nadělí silné zážitky. Po jednom dni máte pocit, že je vaše osobnost na tisíc kousků. Večer se dáte dohromady a je z vás někoho jiný,“ pokračuje. Pro Evu Obořilovou to byla úplně nová realita. Najednou viděla na vlastní oči nemoci a věci, o kterých věděla jen z knížek. AIDS, ženská obřízka, obrna. „Lidé pijí vodu, ve které bychom se báli umýt ruce. Mají nemoci, které u nás vyřeší lék za stokorunu nebo jednoduchý chirurgický zákrok. Je to nepředstavitelné,“ popisuje. Jestli trpí hlady? „Jedno jídlo denně obvykle mají, ale stane se, že třeba pár dnů nejí.“

Za svojí adoptivní dcerou Umou a lidmi, kteří stejně jako E. Obořilová v Africe působí jako dobrovolníci, se vypravila i Miss ČR 1999 Helena Houdová. „Helena pomáhá chudým dětem na celém světě. Byla jsem překvapená, nakolik je to normální holka a zapadne mezi nás. Neměla nic navíc.“ Těch padesát dnů krom intenzivních zážitků bylo asi nejhorších po hygienické stránce. Navečer už se těšily do domečku, kde tekla voda, ze které nešel strach. „Stravování nebylo zlé, jen trošku jednotvárné. Důležité bylo zapnout si konvici na kávu před šestou ráno, protože pak se vypínal proud a nešel do večera. K obědu hlavně rýže třeba s arašídovou omáčkou nebo omáčkou z listů. Protože tam roste víc druhů banánů, vaří je Guinejané třeba naslano jako brambory. Chutnají skvěle s kuřetem nebo rybou. Spořádali jsme taky kila pomerančů, ananasů a papájí.“

Na malé Afričany snad nejvíc zapůsobily dovezené fotbalové míče. Ve školách, které Eva navštívila, znal každý kluk jména jako Baroš nebo Nedvěd. A když na českou výpravu celá čtvrť pokřikovala česky Kopačák!, byl to úžasný pocit. „Afrika mi změnila život. Po návratu domů jsem si začala všeho víc vážit. Třeba teplé vody ve sprše nebo možnosti si kdykoli rozsvítit. Ale podstatná byla především změna, kterou Afrika udělala s s mým myšlením a vnímáním. Uvědomuji si, co je v životě opravdu důležité,“ přemýšlí. Podle Evy Obořilové by měl každý z nás najít svůj způsob, jak pomáhat lidem a zvláště dětem, které žijí v nepředstavitelně nuzných podmínkách kdekoliv na světě. „Naše sdružení Vysokoškolští humanisté spolu s Heleninou americkou nadací Sunflower podporuje především projekty, do kterých se sami Afričané aktivně zapojují jako dobrovolníci. Snažíme se je naučit, aby nečekali na pomoc, ale sami aktivně řešili často svízelnou životní situaci.“. Eva chce nadále pomáhat dobrovolně a je možné, že s novou kamarádkou Helenou Houdovou za svými dětmi do Afriky opět záhy vyrazí.