Studuji s láskou, když pomyslím na úsilí, které kvůli mně vynakládáte.

                                                                                                                      Saint Jean, prosinec 2016

Dobrý den, milý Mirko,

v tomto dopise se dočtete o některých částech mého života z minulosti. Moje dětství nebyl život naplněný štěstím a radostí. Často jsem býval velmi smutný a nešťastný. Byl jsem malý, chudý a bezvýznamný kluk. Vzpomínám si na období, kdy jsem chodil občas do školy, bosý, bez snídaně a mí rodiče nezvládali platit školné. Pak se to stalo. Bylo to v roce 2007, kdy jsem byl vámi adoptován. Nikdy na ten den nezapomenu, byl jsem tak šťastný a můj život se začal měnit k lepšímu.

 Štěstí mě políbilo, když jsem vás poznal a ten pocit mám dodnes. Nikdy bych tomu neuvěřil, že bych mohl pokračovat ve studiu až dodnes, především tehdy, když si vzpomenu na nepříznivé životní podmínky. Ale díky vám, díky vaší materiální, finanční a morální podpoře mohu studovat. Když jsem začal studovat na college, nebylo to vůbec jednoduché. Není to jednoduché ani nyní na střední, protože studuji v jedné z nejlepších a nejvzdálenějších škol v našem městě – je vzdálená 7 km od mého domova, to je 14 kilometrů, které musím každý den vykonat na cestě do a ze školy. Často jsem nemocný, ale díky bylinkovému receptu, který mi moje maminka dává, se mi vždy brzy uleví. Dříve se stávalo, že po mě ve škole požadovali k zakoupení různé knihy a školní pomůcky, které jsem si nemohl dovolit. Ale dnes je to jinak, díky tobě a díky Bohu.

Studuji s láskou, když pomyslím na úsilí, které kvůli mně vynakládáte, a také když pomyslím na svou budoucnost. Jsem opravdu velmi vděčný za vaše činy. Přál bych si být bohatým člověkem, abych mohl zachránit všechny děti, které na světě trpí.

To je můj sen.

Marcellin Mandou Wamno