Wontanara mě zaujala tím, že úzce spolupracuje s místními komunitami v Guineji.

adoptivní rodič pan Josef Fukan

V lednu 2006 jsem si zvolil k "adopci" Sidyho, který se mi zdál zvlášť vhodný pro pomoc, protože má 12 sourozenců, z nichž žádný neměl úplně dokončenou ani základní školu. Na fotografii mě zaujal jeho výraz, vyšší vzrůst a až podvyživené dětské tělo.

Sidy s dobrovolníkem Wontanary

Foto: Sidy s dobrovolníkem Wontanary

Již v červnu 2006, kdy byl v 5. třídě, mi napsal první dopis, na němž byl dojemný nejen jeho obsah, ale i ty gramatické chyby. Dopisy a školní vysvědčení jsem dostával díky dobré organizaci Wontanary pravidelně 2-3 krát ročně a z každého dopisu jsem poznával, jak rychle intelektuálně vyspívá a již v roce 2011 mohl psát i v angličtině. Často se se mnou radil o svých problémech, vždy mi děkoval za možnost studia a zbavoval mne obav o své zdraví při epidemii Eboly.

Po ukončení studia na lyceu začal studovat technické obory na univerzitě v Conakry. Zajistil si přístup k internetu a konečně jsme se mohli vidět a hovořit přes Skype osobně.  Občas přizval k rozhovoru i svou maminku, která mi vždy děkovala, že jsem umožnil Sidymu studium a přála mi dlouhý život a boží požehnání. Salyho profil dokresluje i motto jeho Skypu "C´est l´effort qui fait les forts" (volně přeloženo "Je to úsilí, co vytváří silné").

Sidy studoval úspěšně i na univerzitě, navíc se naučil i německy a složil na německé ambasádě kvalifikační jazykovou zkoušku. Studium letos ukončil a promoci měl v květnu 2016. Dosáhl tak nejvyšší vzdělání dostupné v Guineji a jako dvacetiletý se zatím stará o malé školáky Wontanary ve škole Salim.

Sidy

Je obdivuhodné, čeho dosáhl během pouhých deseti let v péči Wontanary jeden kluk, který by jinak možná skončil mezi anonymní masou místní chudiny. Jsem na něj velmi hrdý a jsem rád, že jsem se dožil jeho úspěchu. Několik let jsem se nikomu nezmiňoval, že podporuji Sidyho, aby to nebylo chápáno jako zdůraznění mé vlastní zásluhy, ale později jsem jeho příkladu příležitostně používal při přednáškách a besedách o rozvojové a humanitární spolupráci.

Sidy

Často mi byly kladeny otázky proč jsem se rozhodl podporovat dítě na dálkuproč jsem si vybral právě Wontanaru, kde mám jistotu, že moje příspěvky nejsou zneužity a v čem je adopce na dálku smysluplná. Odpovídám proto i tady. Jsem už starý člověk a i v důchodu jsem chtěl být ještě nějak užitečný a uzavřít své putování životem něčím, co by alespoň malým kamínkem přispělo do stavby hráze proti lidské bídě a strádání ve světě. To se mi vyplnilo a navíc mi to přineslo mnoho radostí a uspokojení.

Wontanara mě zaujala tím, že úzce spolupracuje s místními komunitami v Guineji a že její činnost je mnohem širší než pouhá administrativa "adopcí". Prostřednictvím léty prověřeného systému místních koordinátorů a za pomoci rodičů buduje vlastní školy, zajišťuje v nich i stravování dětí, pitnou vodu, lékařskou pomoc, školní výlety a celou řadu dalších aktivit. Toto jsou přidané hodnoty, jimiž se Wontanara výrazně liší od řady podobných organizací.

Pokud se týká obav z možného zneužití svěřených prostředků, tak mám zkušenost, že těmito obavami zpravidla argumentují lidé, kteří nikdy žádný dar neposkytli a slouží jim to jen jako alibi jejich postoje. O hospodaření se může každý přesvědčit ve výročních zprávách. Velmi si vážím práce Wontarany, kterou zajišťují pracovníci mnohdy i ve svém volnu s velkým nasazením a oduševněním.

Sidy

Je mi líto, že "adopce na dálku" jsou stranou větší pozornosti masmédií i našich politiků, přestože jsou činem občanů, kteří z vlastních, nikoliv státních, prostředků v praxi dokazují lidskou sounáležitost bez ohledu na rasu, náboženství a politiku. Jsou protikladem léty omílané a zprofanované tzv. multikultury, kterou se ohání mnozí salonní teoretici i politici. Spolu s pohotovými dobrovolnými příspěvky občanů  v případě živelných pohrom ve světě jsou mimo jiné i důkazem, že naši lidé nejsou lhostejní k osudu postižených kdekoliv na světě a nejsou ve své většině xenofobní ani rasističtí.

Tyto skutečnosti by měly být jedním ze silných vládních argumentů proti kritikám za naše postoje při řešení otázek uprchlíků, paradoxně také od těch zahraničních kruhů,  které po léta přehlížely růst napětí a snad ani dodnes nechápou, že řešení leží v zemích konfliktů, nikoliv v Evropě.

Omlouvám se za tento politický exkurz a končím s poděkováním Wontanaře, jejím koordinátorům v Guineji i současným a budoucím "adoptivním rodičům". Upřímně všem přeji, aby jim jejich účast přinesla stejnou radost, jakou mi zajistil můj Sidy.  

Praha, 18. května 2016

Josef 

A jaký bude Tvůj příběh?

Adoptuj na dálku